| Articulus | |
|---|---|
 Articulus
| |
| Základní informace | |
| Původ | Třebíč |
| Aktivní roky | 1970–1975, 1976–1989 |
| Původní sestava | |
| Ita Strnad - altový saxofon
Bohumil Kida Janík - tenorový saxofon Eda Charvát - pozoun Miloš Mikunda - zpěv Jarda Nejedlý - zpěv Leoš Sedlář - kytara Luboš Myšák - varhany Pavel Chrámecký - baskytara Stanislav Koukal - bicí | |
| Další sestavy | |
| Eda Bartl, Laďa Matějka, Pavel Hlaváč, Fous Přerovský, Jan Žalud, Zdeněk Svoboda, Jan Kubíček, Jan Nováček | |
Articulus je třebíčská soulová hudební skupina činná v 70. letech, po zákazu činnosti kavárenská kapela působící do roku 1989.
Vznik kapely[]
Poté, co kvůli odchodu většiny členů ukončila v nejlepším svoji činnost skupina P.LEA.S , vraceli se z vojny naopak bývalí členové kapely Orion a vytvořili nové uskupení s názvem Blues in Clasic (Strnad, Sedlář, Koukal, Myšák, Nejedlý). Ovšem kvůli nastupující normalizaci a období řízené likvidace kapel nesplnili kvalifikační přehrávky. Porotě vadila především angličtina v názvu skupiny i ve zpívaných textech a navíc hlasitost projevu. V Tepu Boroviny dokonce vyšel článek od kapelníka valečské dechovky: „Zvuk Blues in Clasic se podobal zvuku lokotraktoru... a to přece naši mládež nemůže zajímat!“ Kidd & Rovers už také ztráceli glanc, tak Miloš Mikundu napadlo obě kapely (K&R a BiC) spojit. Protože jde o skloubení, nová skupina dostala název Articulus (z lat. kloub). Latinské názvy hudebních skupin byly navíc narozdíl od anglických povoleny.
Hudební charakteristika[]
Skupina Articulus hrála soul, což bylo v době Cream a Jimiho Hendrixe minimálně odvážné. U nás soul hráli pouze Framus Five, Soulmen a Plameňáci (Flamingo) s Marií Rottrovou. Sestavu kapely tvořila rytmická sekce (Koukal - bicí, Sedlář - kytara, Chrámecký - baskytara, Myšák - varhany), dechová sekce (Strnad - altsaxofon, Janík - tenorsaxofon, Charvát - pozoun) a dva zpěváci Mikunda a Nejedlý. Repertoár byl převzat od mistrů soulu - Otise Reddinga, Wilsona Picketta, Raye Charlese, ale i Ikea & Tiny Turnerových. Uměleckým šéfem kapely byl Ita Strnad, který rozepisoval noty a měl velké požadavky především na dechaře.
Proměny sestavy[]
V každé skupině dochází k personálním změnám a v devítičlenném anslámblu o to více. Myšáka nahradil Eda Bartl, Pavla Chrámeckého Laďa Matějka a toho Pavel Hlaváč. Kida Janíka vystřídal Fous Přerovský, Charváta Honza Žalud a toho Jan Kubíček.Jeden čas s kapelou hrál Jan Nováček, vynikající jazzman, dnes hrající na Karlově mostě na klarinet. V sestavě kapely působili také dva zvukaři - Vlastu Cahu a Pavla Smrže.
Úspěchy a pády skupiny[]
Přestože Articulus nehrál populární bigbít, ale náročnější oduševnělý soul, soudě podle návštěv rockového publika na vesnických zábavách se kapela líbila. Na festivalu v Lounech v r. 1972 překvapili redaktora Melodie a velkého příznivce soulu Jaroslava Tůmu, který nevěřil, že na Třebíčsku na takovou kapelu chodí tolik lidí. Ale přílišná popularita škodí. Snad proto začly na všechny kulturní orgány v Třebíči chodit udavačské anonymy. Nelíbil se „americký způsob vystupování“, „dlouhý vlas“ a rodiče dokonce obviňovali zpěváka Nejedlého, že jim kazí děti. Navíc v roce 1975 začla řízená likvidace rockových a jiných kapel hrajících „úpadkovou západní hudbu“ a pokud chtělo OKS, případně jiný orgán, kapelu zlikvidovat, vždy se to pod různými záminkami povedlo. V případě skupiny Articulus to bylo vystoupení na Mírových slavnostech na Kostelíčku v Třebíči, kde kapela do programu zařadila dvě anglické písně. Následoval dopis kulturního střediska se zákazem činnosti.
Aktivita po zákazu[]
Členové skupiny Articulus měli po zákazu na výběr: buď přejít do undergroundu, nebo do „kavárny. Podle Hlaváče si vybrali tu horší variantu a vzali angažmá v kavárně hotelu Zlatý Kříž (Šedej). Hráli tam středy, pátky a soboty. Došlo k zeštíhlení sestavy: Ita Strnad, Standa Koukal, Leoš Sedlář, Eda Bartl, Pavel Hlaváč. Zpěváci Jarda Nejedlý a Miloš Mikunda hrát přestali. Jarda zpívat nemohl (měl naprostý zákaz) a Mikundu nahradili Ivošem Cahou. Na každém vystoupení měli nabito. V Šedým kapela vydržela až do jeho zavření v r. 1981, poté začali pendlovat po Třebíčských lokálech: Don, Slavie, Znojemská vinárna a Alfa, a to až do roku 1989. Pořád jako Articulus,ale s popovým repertoárem.
Zdroje[]
- HLAVÁČ, Pavel. Pravěk bigbítu v Třebíči: ARTICULUS. In: Třebíčský zpravodaj. 2011, 7-8, s. 10. Dostupné z: http://www.trebic.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=16973&id_dokumenty=2928
- Rozhovor s Pavlem HLAVÁČEM, Třebíč, 9.4.2013.